Zatím jsem neobjevil jiného básníka, jehož verše by na mě působily tak jako ty Skácelovy. Rezonují s něčím hluboko v duši... Ne všechny, samozřejmě, ale povážlivě často nacházím básně, které mě zasáhnou, které jsou silné a zároveň blízké. Potom:
Čas jako by se zastavil
Nechal nás nahlédnout jinam
Kde věci ještě mají duši
A člověk ji neztratil
Komentáře: vstup do diskuze
Kategorie článku:
tvorba
Předchozí: Stanislav Komárek: Spasení těla
Další: František Novotný: Konečný den Valhaly - Mezi světy
Související články (téma "Jan Skácel"):
