Wuwejův zápisník

První kapitoly jsou až nesnesitelně encyklopedické. Takhle by nikdo nevzpomínal, pokud by se nesnažil… encyklopedicky zachytit osmdesátky:

Na prvním stupni ve školní družině s děvčaty přebírají provázek, to jí jde, umí všechno – vodu, kolíbku, pavouka – a dovede přebírat sama i ve dvojici. S holkama si tleskají na Den den delí, Umbaj vary vary vasimbó a spoustu dalších. Umí utrhnout květ trávy tak, aby vytvořil kohoutka nebo slepičku, umí pískat na stvol pampelišky, plést věnečky, lepí si na nos semínka z javoru, troubí na listy trávy, okusuje bílé šťavnaté spodky stébel, srká nektar z hluchavek, žvýká listy šťovíku. Nejlíp ze všech holek skáče přes gumu – normálky, pekařky, macky, nůžky, vrtule, a nedělá jí problém skákat pětky a občas se jí povedou i šestky.

David je zase trochu moc uvědomělý, na svůj věk:

V našem baráku jsou skoro všichni dospělí vrstevníci našich rodičů a maj děti stejně se mnou nebo o pár let vejš nebo níž. Jednou to bude zajímavý, až tu bude plnej dům důchodců. Vlastně plný sídliště babiček a dědečků. A nebudou tu mít ani kavárnu, ani divadlo, ani kino. Budou moct jenom sedět doma a chodit do sámošky a na polikliniku.

Přesto jsem střídající se vyprávění Marty a Davida se zvědavostí četl pořád dál. Jednak si to období pamatuju, taky jsem v té době byl na základní škole a většinu z toho zažíval, jednak mě zajímalo, jak se bude situace obou rodin vyvíjet dál.

Pokračování příspěvku

O Aeon Timeline jsem tu psal a všechno to platí. Ale je to Windows program, a já si nechci půjčovat počítač pokaždé, když mě napadne něco si zmapovat… Takže jsem samozřejmě nainstaloval Wine a zkoušel to pod ním.

Aeon tam běží, všechno v něm funguje – ale jakýkoliv prvek rozhraní se překreslí až ve chvíli, kdy z něj myší vyjedu. Což velmi brzdí a nutí k neintuitivnímu ovládání. Jako by se pod wine negenerovaly události pohybu myši uvnitř komponenty, nebo tak něco.

Konzultoval jsem to opakovaně s umělými inteligencemi, navrhovaly spoustu možností (vypnout kompozitor, ve winecfg vypnout „Allow the window manager to decorate/control the windows“, zapnout „Emulate a virtual desktop“, atd. atd.) , ale nic mi nepomáhalo.

Nakonec mi ale ChatGPT navrhlo ještě dvě možnosti:

• Spustit Aeon Timeline přes Proton (např. přes Steam nebo Lutris) – Proton bývá o něco tolerantnější na WM eventy.
• Vyzkoušet verzi přes Bottles, s profilovým přepínačem „Application → Windows 10 / DXVK / Esync enabled“.

A to byl zásah do černého! Stáhl jsem si Bottles (ve flatpaku), naklikal tam jednu lahev pro windows programy, pak v ní spustil instalátor wine, v rozšířeném nastavení pro Aeon vypnul dxvk a bylo to.

Pokračování příspěvku

Jméno má komiks podle nápisu, který jedna ze dvou hlavních hrdinek vídá nasprejovaný na garáži, ale docela pěkně to vystihuje nejistotu, která se celým příběhem vine. Vidíme dvě kamarádky ze střední školy, tmavovlasou Enid, která je dost radikální a neustále experimentuje s vlasy, účesy, klobouky (a s celým svým životem).

a blonďatou atraktivní Rebeccu, která je vzdor tomu (nebo právě proto) spíše konvenční.

Pokračování příspěvku

Redstone čili v českém překladu rudit je fiktivní ruda, jejíž prášek vede signál a dá se tak použít ke stavění elektrických obvodů. Sám o sobě by samozřejmě nestačil, doplňuje ho řada dalších stavebních bloků, které na signál reagují nebo ho vysílají. Tak například páka, tlačítko, nášlapná deska vysílají krátkodobý signál; blok redstonu vysílá trvale; redstonová pochodeň vysílá, dokud k ní nedorazí jiný signál, a pak se vypne; repeater signál zesiluje nebo usměrňuje; comparator měří velikost až tří signálů nebo je umí odečítat; dispenser a dropper vypouští věci a tak dále. Elementárních komponent je mnoho, a jejich kombinací… nepočítaně.

Mně tohle všechno ale zůstávalo dlouho utajené, protože v Minecraftu obvykle mívám jiné starosti (jak přežít noc), baví mě jenom survival a v něm se dostat k některým z výše zmíněných komponent není vůbec lehké. Takže jsem si knížku s návody pořídil hlavně pro rozšíření obzorů, abych se dozvěděl, co všechno je s ruditem vlastně možné. No. Asi všechno. Někdo s ním postavil počítač, na kterém spustil svoji verzi minecraftu!

Příručka je postavená velmi pěkně a logicky, část Redstone 101 začíná již zmíněnými elementy, vysvětlí jak je to s napájením a ztrátami signálu, pohyblivými částmi, redstonem napájenými kolejemi atd. Vše je ilustrované:

Pokračování příspěvku

Původně to byla květina ve vysokém květináči.
Pak přišli mravenci a přebudovali to v pevnost.
A pak přišlo... Nevím co, protože mravenečník ani hrabáč tu nežije, a vybralo mraveniště do hloubky 20 cm.

(17. 8. 2024)

Středověké mistrovské dílo, Kniha z Kellsu, je nyní digitalizováno a dostupné online.
(boost 365tipu)

Ten hovězí vývar je silnější, než jsem čekal 😅.

(13. 9. 2024)

Pokračování příspěvku

Pěší putování je disciplína náročná a velmi proměňující. Ať už jdete některou z poutních cest do Santiaga, nebo si trasu a cíl chystáte sami, vypětí, zátěž a redukce života na nezbytné minimum vedou ke změně mysli. Pouť odkrývá stará traumata i zažité reakce, nutí člověka čelit jim a smířit se s minulostí. To vše mezi přízemními starostmi s rozbíjejícím se vybavením, docházejícími zásobami nebo rozmary přírody.

Když je to ale Haute Route des Pyrenées, nejtěžší trek v Evropě, je všechno ještě o řád intenzivnější. To nám autorka velmi sugestivně představí hned v první kapitole, kdy se po strašidelné bouři probudí zimou. Přestože je ukrytá ve stanu, leží po pás v louži vody; je opuštěná parťákem, kterého musí co nejdřív dohnat a otřásá jí zimnice.

Z místa, kde jsem právě ždímala všechny své věci, to bylo zhruba stejně daleko k Atlantiku jako ke Středozemnímu moři. Bylo mi dvacet šest let a stála jsem na předělu. Můj otec ležel ochrnutý v nemocnici, všechny mé vztahy ztroskotaly, měla jsem se vdát a nevdala. Zradili mě všichni, na kterých mi v životě záleželo, a ty, kterým záleželo na mně, jsem zradila já. Celý svůj život jsem obětovala práci, abych se dostala na profesní vrchol, a nyní bylo na čase si připustit, že jsem ho již navždy minula. Nic mi nevyšlo, nikam jsem se nedostala, nic jsem neznamenala. (Str. 6)

Citace sice vysvětluje, proč vlastně se na takovou pouť vydala,

Pokračování příspěvku

Příliš se mi nedaří popsat, jak úžasná tato kniha je. Protože dokázala srozumitelně vyjádřit, co je v Novém zákoně podstatné - poselství lásky a změny a přijetí. Vyjádřit tak, aby mu rozuměl úplně každý, aby příběhy nezněly cize, nýbrž jako každodenní realita.

Žádný autoritativní překlad, žádná náhrada původního textu, jen převyprávěné kousky z Bible. Ale taky žádná samoúčelná kratochvíle, naopak – ty řecké texty (a jeden hebrejský) nejsou v knížce na ozdobu. Z nich parabible vychází, je interpretuje a jim skládá účty. Jde tedy o dílčí, zaujatou, subjektivní, ale vážně míněnou odpověď na otázku, jak by mohl Ježíšův příběh vypadat, kdyby se odehrál dnes.

(Str. 18, autorův Paraúvod)

Díky tomu se můžete soustředit na podstatu. Jestli je něco šance pro křesťanství v moderním světě, je to takovýto přístup.

Příběhy konečně dávají smysl. Víte jak se museli Josef s Marií vláčet do Betléma kvůli nařízení císaře Augusta o sčítání lidu? Dnes by to mohlo být nějak takhle:

Pokračování příspěvku

(červen 2011, A4, pastelka)

Aktualizace 7. 11. 2025: obrázek ve větším rozlišení.

Tuhle knihu jsem dvakrát v Levných knihách odložil, než jsem si ji konečně koupil. Nevím proč, možná kvůli názvu Jiljí, je takový žvýkačkovitě žížalovitě zauzlovaný. Také jsem postřehl, že existuje stejnojmenný film, který jsem nikdy neviděl, takže nebylo čeho se chytit.

Teď po přečtení mohu směle prohlásit, že jsem dobře udělal a knížka za nákup rozhodně stojí. Je to totiž vyprávění v duchu nejlepších tradic Jeroma Klapky Jeroma a jeho Tří mužů ve člunu (o psu nemluvě). Někdo by mohl namítat, že je v jeho stylu až příliš, že je to kopie, ale tak tomu rozhodně není. Všechno je zasazené do českého prostředí, které samo o sobě je dost odlišné, nehledě na úsměvné zapracování rozdílů mezi muži a ženami.

Upřeně se dívala do mých očí, jak to vlastně myslím. Má promluva asi opět neodpovídala její dosavadní představě o mé přízemní, mírně přežvýkavé povaze. Vypadala teď, jako by si trochu opravila své mínění. Jeť už v povaze žen, byť milujících, čekati ze strany milovaného myšlenky a skutky spíše nehodné. Tisíciletá zkušenost nabádá je k této připravenosti, i když pečlivě utajované a vždy až příliš ochotné nechati se přesvědčiti o opaku, avšak znovu a znovu utvrzované ve své oprávněnosti.

Mělo se ostatně v nejbližších chvílích ukázat, že tato ostražitost byla na místě i v tomto případě. (Str. 113)

Děj je prostý - mladý muž, rozhodnut vstoupit ve svazek manželský, pojme svérázný nápad uspořádat svatební cestu ještě před svatbou, to aby prověřil, zda si budou rozumět v nestandardních situacích. Snoubenčiným rodičům se to nezdá a trvají na tom, že cesta skončí svatbou. A to v kostelíku v Jiljí, kde se oni sami brali a kterýžto fakt zcela jistě přispěl k pevnosti a štěstí jejich manželství.

Pokračování příspěvku

Petra Dvořáková mnoho let žila v církvi (vizte knihu Návrat) a dobře rozumí tomu, co myslí řeholníci vyprávěním o svém životě a o tom, jak Ježíš léčí každou bolest. Ale také prožila mnoho jiných situací, skutečných a bolavých, jako je těžce nemocné dítě v ohrožení života.

Uvědomovala jsem si, že ještě před několika lety bych mluvila a myslela stejným způsobem jako oni a především bych věřila v ony absolutní pravdy, které tito lidé předkládali jako zdroj svého štěstí. V perspektivě posledních událostí mého života jsem pak o to intenzivněji nahlédla obrovský kontrast, který vyvstával mezi několika etapami mého žití. Viděla jsem, že v průběhu let jsem se natolik změnila, že víra a postoje těchto řeholníků se pro mě staly něčím naprosto cizím.

Změnila se, její víra se proměnila, a nezpůsobily to jednotlivé střípky nebo události, spíš jejich celek, celý příběh života.

V duchovním životě bývají proměny velmi radikální, protože se odehrávají vůči neproměnným pravdám, které církev předkládá jako absolutní hodnoty. Tyto změny pak nezůstávají jen v duchovní rovině, ale postupně zasahují člověku do všech dalších oblastí.

Takových příběhů je zákonitě mnoho; každý unikátní a zajímavý. A tak je Petra Dvořáková začala vyhledávat; první rozhovory vznikly v roce 2004 z náhodných setkání, oslovených přátel i zcela neznámých osob. Probíhaly osobně i korespondenčně, potýkaly se s neochotou komunikovat, předstíráním, také vnějšími překážkami nebo zákazy představených.

Pokračování příspěvku

Když najdete v zemi takovéhle desetikoruny, začnete přemýšlet, co se to s nimi stalo, že vybublaly. Jsou přece měděné a měly by spíš zezelenat, ne?

Celý příspěvek

Ačkoliv všechny tři knihy RedMeat dávno mám a četl jsem je několikrát, musel jsem si pořídit i souborné vydání. Je totiž nově přeložené Františkem Fukou, apoštolem a evangelistou tohoto nejčernějšího komiksu. Do Čech ho přinášel už před čtvrtstoletím a publikoval online.

Obsah tady ale moc rozebírat nebudu, podívejte se na minulé články o jednotlivých knihách:

Celý příspěvek

Mrakoplaš skončil v Austrá… pardon, na kontinentě XXXX a potýká se s tamními podivnostmi. Neuvěřitelné sucho, všechno co se hýbe se ho snaží sežrat nebo zabít, lidé mluví divně a v nesrozumitelných přirovnáních a nejčastější zvolání je jen klídek, kámo, což si Mrakoplaš velmi rychle osvojí také.

Mrakoplaš se pokoušel vypadat co nejneškodněji. Co do hereckých projevů to v jeho případě nevyžadovalo ani zvláštního nasazení.

(...)

Celý příspěvek

Loni v říjnu jsem tu psal o kompaktním manikúrovém nožíku od Victorinox. Hračka je to pěkná, ale ještě jsem ji nepoužil. Archivoval jsem si třetí část tootů z roku 2023 a konečně vyřešil automatické občerstvování feedů ve čtečce FreshRSS.

Celý příspěvek

Aneb Vtipy nové doby přinášejí výběr toho nejlepšího, co se objevilo a objevuje na sociálních sítích. Vtipkování, sarkasmus, slovní hříčky se lavinovitě šíří a přispívá k nim prakticky každý a byla by škoda tento proud nezachovat. Mimochodem hvězdička na konci titulu je označení pro poznámku pod čarou, která zní kromě těch, co můžou jíst cokoliv, aniž by přibrali, a je to jeden z poněkud smutnějších vtipů z obsahu. Ale pravdivých – takové osoby si dobré ráno nezaslouží!

Vtipy jsou rozdělené do tematických oblastí:

Celý příspěvek

Sexuální magie, tedy využití energie a přitažlivosti sexuálních aktivit k magickým cílům, má v evropské historii dlouhou tradici – a tohle je asi první kniha, která ji systematicky mapuje. Ukazuje, jak se proměnila od středověkého strašáku a kacířství přes cestu ovládání až k symbolu osvobození a emancipace moderního člověka. Ty ostatní (a historické) aspekty ovšem stále zůstávají v pozadí, nehledě na neustálé riziko komercionalizace (viz Kup si svou revoltu). Kdo jde touto cestou, musí se mít na pozoru, aby to nebyla jen další forma úniku nebo konzumu.

(A autor, který se do takového bádání pustí, si může snadno zničit akademickou kariéru i sexuální život, jak sám s humorem popisuje v předmluvě.)

Celý příspěvek

Jakmile jsem se trochu oklepal z upgradu serveru, navázal jsem náhradou rotačních disků ve své pracovní stanici. SSD na systém mám od začátku, ale pro /home byly dva terabajtové disky tenkrát trochu moc drahé, navíc jsem už jeden klasický měl a chtěl ho dál používat. Teď už to ovšem chvílemi dost brzdí…

Takže jak to s přechodem šlo? Rozhodně líp než se serverem, ale na začátku stejně bylo jedno překvapení. Na řadiči jsem měl ještě volné místo, přidal jsem tedy první SSD, restartoval – a přivítal mě rozbitý systém!

Celý příspěvek

Kytice je další z klasik povinné školní četby, navíc značně hororová, takže jsem ke čtení přistupoval opatrně. A opět jsem byl příjemně překvapený, jednak tím, že sem tam nějaká balada dopadne i dobře, jednak kvalitou některých veršů.

K obsahu – dobrý konec mají Poklad, Záhořovo lože, Zlatý kolovrat a dokonce i Svatební košile, to jsem si opravdu nepamatoval – měl jsem za to, že na náhrobcích nebyly jen roztrhané kousky oblečení… Jiné jen fakticky popisují smutné události nebo činy (Kytice, Štědrý den), dvě řeší dohnání k trestu (Holoubek dožene k utopení vražedkyni, v Dceřině kletbě naopak matka dožene k smrti dceru, která zabila své novorozeně). Skutečně děsné jsou Polednice a Vodník, sekundují jim dvě pověsti o polovičním životě Vrba a Lilie. Dějově vybočují závěrečná proroctví, soubor šesti věšteb nazvaný Věštkyně – tam není žádný příběh, jen vize.

Celý příspěvek

Nulorožec je na první pohled detektivka, ale natolik svérázná a protkaná nejrůznějšími přesahy, že je to především postmoderní mix. Ale mimořádný a velmi zábavný, jak už to u Stančíkových knih bývá.

Základní zápletka je jednoduchá, ve speciální chovné stanici pro nosorožce firmy Rhinnocent, tzv. nosorožíně, dojde k tragédii. Při záhadném požáru nejenže všechny chované nosorožice shoří na popel, ale zemře i noční hlídač. Vyšetřování dostane na starost inspektor Libor Lavabo, velmi svérázný policista s množstvím intelektuálních koníčků – sbírá unikátní knihy, bydlí ve staré věži trafostanice, ve sklepě má tajnou elektrokřesťanskou kapli, libuje si v požitcích erotických, jídelních i nápojových. Vizte kupříkladu kousek z jeho alkofilozofie:

Celý příspěvek

(září 2024, A4)

Celý příspěvek